Srdce stoná, oči pálí, vím, že tu jsi, avšak vdáli. Odešla jsi bůh ví kam, já teď prázdné dlaně mám. Teď mé srdce trýzen sžírá, hrdlo hořká slza svírá. Chtěla jsem Tě strašně moc, objímat Tě noc co noc. Přání do tmy šeptám stále, vrať se moje dítě malé. Slyšet není dětský pláč, dál mám žít? Tak proč a zač?! Čas ten Tvůj byl kratičký, teď jen slova matičky, nad postýlkou ruce spíná, v noci stále neusíná. Proč uzlíček maličký, neměl život pod víčky, odpovědí není dost, nevím zda mám vstek, či zlost. Jedno však vím určitě, nežiji už v nicotě. Jsem teď matkou anděla, kterého jsem zrodila. Báseň: Bolest, Autor: Tereza