Titel : RE: Smutná zpově?
|
Autor: Anna
()
Datum: 28.04.2009 17:16:38
Nesmíš se už proto trápit! Popros její dušičku o odpuštění, že jsi jednala, jak sis myslela, že je správné, a že dnes už víš, že to byla chyba, ale tenkrát že jsi jestě netušila... Já udělala to samé, dnes díky tomu nemohu z psychických důvodů, které mne při vzpomínce na to provázejí, ani pomyslet na těhotenství, tolik je mi zle při vzpomínce na to, jak jsem někomu ublížila. Ale s postupem času vím, že i ty naše nenarozené mimnka k nám přišly z nějakého důvodu, musely si prožít pouze chvilkové štěstí u mámy, a pak odejít, zkrátka to tak měly dané... Jde to pochopit jen velmi těžko, ale bez tohoto oddůvodnění oné své životní prohry bych jinak asi opravdu nemohla dál fungovat.. Bolí to stále, s partnerem chceme miminko, já sama jsem matkou již dvou chlapců jako ty, nicméně oba jsou psychicky "jiní", a já to beru jako trest za svůj skutek.. Moc toužím ještě po zdravém dítěti, ale mé stavy úzkosti už to nedovolují. Nejsi v tom sama, odpust si a zároven popros, a to i po tak dlouhé době o odpuštění tu dušičku, jak jsem už psala. Jsi krásná bytost, která jednou chybovala... Kolik lidí na světě nechybuje? Takový člověk neexistuje....
|
|
|