|
Titel : RE: Pre Luboša a pre všetkých
|
Autor: Luboš
()
Datum: 29.05.2002 22:02:16
Milá Alenko;
je mi strašně moc líto, že i Vy prožíváte tak strašné trápení - tak moc vím, co cítíte. Někdy bych si přál, abychom se my všichni, kteří jsme úplně zoufalí, mohli někde sejít. Aby se zastavil čas a rozeběhnul se zase až ve chvíli, až si všichni vzájemně dodáme strašně moc síly. Abychom cítili, že na tom světě nejsme tak hrozně sami, jak se nám teď asi zdá. Tak krásně píšete o člověku, kterého jste milovala! Dokázala jste za něj i dýchat! Proč si někteří lidé nedokážou tak nesmírné lásky vážit! Vždyť se podívejme okolo sebe - kolik z nás by za takovou lásku obětovalo úplně všechno a nikdy ji třeba nenajdeme. Dovolte, abych ocitoval jedinou větu z dopisu člověka - budete se možná divit - muže - kterého potkalo něco podobného. V místě, kde se zmiňuje o ztrátě milované osoby, která si našla někoho jiného, píše doslova: "Do smrti nepochopím proč to lidi dělaj." Alenko, přejete mi, abych se na to snažil zapomenout. Víte, nechtěl bych NIKDY zapomenout na člověka, kterého jsem miloval víc, než sám sebe. I když už to vypadá, že ten svůj strašně nerovný boj asi nevyhraju, navždy mi zůstane v srdci žena, se kterou jsem prožil tak krásných 12 let. Někde uvnitř cítím, že to byly nejkrásnější léta mého života a strašně mne bolí, že to teď musí skončit. Ne, život bohužel opravdu není pohádka. I když je Vám asi také strašně smutno, nejste sama a úplně KDYKOLIV Vám bude těžko, napište. Nikdy Vás nenechám trápit samotnou - a to platí pro všechny, kteří se sem občas podívají. Kdokoliv z Vás se cítí strašně sám, určitě si s ním moc rád popovídám aspoň přes Internet a určitě se mu budu snažit ze všech sil dodat trochu naděje. Pište sem nebo na můj e-mail. Hodně štěstí .....
|
|
|
