« Vzpomínka na Karolínku

Také já se chci s Vámi podělit o své neštěstí. Mám syna Kubíka, kterému bude 7 let. Hrozně si přál, stejně jako já s partnerem sourozence. Zanedlouho jsem byla těhotná, ale k naší smůle jsem ve 20 tt potratila, byl to chlapeček. S osudem jsme se smířili a zkusili to znovu. Za pár měsíců jsem opět byla těhotná, ale vše se opakovalo, ve 21 tt jsem opět potratila, tentokrát to byla holčička. Prošli jsme spoustu vyšetření, já nějakou léčbu a konečně jsme mohli zkoušet otěhotnět znovu. To se také podařilo, a já v bříšku nosila holčičku. Strašně jsme se na ni všichni 3 těšili. Od začátku září jsem ležela v nemocnici, ale byla jsem přesvědčená, že tentokrát to dobře dopadne. Byla jsem ve 29 tt, když jsem začala krvácet-odlučovala se mi placenta. Ihned jsem šla na císařský řez. 18.10.2006 se nám narodila  Karolínka, vážila 1350 gr a měřila 39 cm. Ze začátku měla problémy s dýcháním a tlakem, ale po dvou dnech už v inkubátoru dýchala sama a všechno bylo v pořádku. Měli jsme ohromnou radost, že se nám konečně narodila. Byla tak krásná, dokonce prý na mne podobná. Chodili jsme se na ni každý den dívat. Já jsem 2 dny po porodu dostala horečky a zimnici. Z kultivace doktoři nezjistili co mi je. Z krevních test? zjistili, že mám v sobě moc infekce a nasadili mi antibiotika. Byla jsem ale šťastná maminka, tak jsem nemoc nevnímala. Odstříkávala jsem mléko, ale Karolínka ho dostávat nemohla. Vylévala jsem ho do umyvadla, ale odstříkavat jsem chtěla, abych Karolínku mohla kojit, až si ji dovezem domů. 24.10. večer jsme se na ni byli opět podívat a doktor mi s radostí oznámil, že už přibírá, a všechno je v pořádku. Nepřipouštěla jsem si vůbec, že by se mohlo něco stát. 25.10. jsem před pátou hodinou ranní měla telefon z JIPu. Karolínce se po půl noci zhoršil stav a po čtyřech hodinách umřela. Měla sepsi, dostala ji ode mne ještě v děloze a takové malé tělíčko se jí nedokázalo ubránit. Byl to pro nás nejhorší den v životě. Stále vidím, jak ji chováme mrtvou v náruči..... Vypadala jako když spinká a usmívala se.... Je to tři týdny, co nám umřela, pořád se s tím nemůžu smířit, pořád brečím, vždyť nikomu neublížila. Nevím jak se s tím mám srovnat.

« Vzpomínka na Karolínku