Náš životní příběh »»

Vzpomínka Se vzpomínkou na Tebe, tiše hledím do nebe. Hledám Tě - kde asi spíš, tajně sním, že o tom víš. Album zeje bez obrázku, v srdci cítím velkou lásku. Jen jsem Ti ji chtěla dát, nenechat ji rozfoukat. Bolest trhá moje srdce, klesám do tmy velmi prudce. Bílá křídla nocí letí, obláčků je jako smetí. Měsíc září na nebesích, neuslyším nikdy Tvůj smích. Topím se jak v oceánu a topit se nepřestanu. Teprv ať dotknu se dlaní tvých tváří, Oceán ustoupí v měsíční záři. Chvilku jsi tu pobyla, život jsi mi změnila. Otočil se v lepší svět, jak by vykvet vzácný květ. Ta chvíle se rozplynula, všechno štěstí vypustila. Co však na zbyt? Musím žít! V srdci bolest stálou mít. Miluji Tě i když nejsi semnou. Cítím, že Tě mám..

Tma Přišla noc a přišla tma, přišla zima za náma. Odešlo nám teplé léto, přeukrutně trápí mne to. Odešel i krásný sen, co však ještě říci jen? Snad na papír slova lásky, pomohou mi schovat vrásky. Jen smutek mne objímá, všechno mne tu dojímá. Na shledanou v jiné zemi, v jiném čase, v jiném snění. A Tvá duše nevinná, bude pro mne jediná. Milovat tě budu stále, bez nadsázky, neskonale. Křídel šum mi slzy suší, moje srdce smutně buší. Pro tebe a pro tvůj smích, jen aby to nebyl hřích. Na obláčku sladce spinká, holčička má hezouliká. Její oči, její vlásky, zrodily se z velké lásky. Život měla kratičký, a však hvězdy pod víčky. V náručí jsi usnula, nikdy ses nevzbudila. Jeden malý krásný sen, rozplynul se v chladný den. Vítr vane, déšť se snáší, plamen svíčky tajně zháší. Vločka padla na mou dlaň, pohlédla jsem tiše naň. V kapičku se rozpustila, jako by se rozloučila, Beze slova... už je pryč! Nenechala mi tu klíč. Klíč co zamkne bolest mou, pro tebe.... Tak nevinnou...

Bolest Srdce stoná, oči pálí, vím, že tu jsi, avšak vdáli. Odešla jsi bůh ví kam, já teď prázdné dlaně mám. Teď mé srdce trýzen sžírá, hrdlo hořká slza svírá. Chtěla jsem Tě strašně moc, objímat Tě noc co noc. Přání do tmy šeptám stále, vrať se moje dítě malé. Slyšet není dětský pláč, dál mám žít? Tak proč a zač?! Čas ten Tvůj byl kratičký, teď jen slova matičky, nad postýlkou ruce spíná, v noci stále neusíná. Proč uzlíček maličký, neměl život pod víčky, odpovědí není dost, nevím zda mám vstek, či zlost. Jedno však vím určitě, nežiji už v nicotě. Jsem teď matkou anděla, kterého jsem zrodila. Pro všechny matky andělů, které prožívají tu strašnou bolestnou prázdnotu, která se nedá zaplnit, ani zdůvodnit. Buďme statečné a věřme v naše andělíčky.