| |
Jak to všechno začalo
Jednou člověk prostě dospěje. Ježíšek, velikonoční zajíc, čáp, který nosí děti, i andělíček
strážníček najednou zmizí z našeho života a my si ani nevšimneme, že jsme ztratili to nejcennejší,
co jsme dosut měli. Dokonce i když věříme v Boha, vytěsníme ho někam za hranice svého každodenního
života, takže to vypadá, že se dá žít i bez něj.
Teprve v okamžiku, kdy nás potká nějaké neštěstí, z něhož si sami nedokážeme pomoci, se znovu
rádi vracíme k modlitbě a k Bohu. Většinou však skončíme pouze u prosby o vyřešení našich momentálních
potíží nebo splnění našich přání. Kdo z nás dokáže z celého srdce říci tak jako Job: "Bůh dal,
Bůh vzal, jméno Boží budiž pochváleno!"
Nedokázala jsem to ani já. Místo toho jsem jednou v zoufalství vylezla na železniční most a chtěla
jsem skočit dolů. Dnes už vidím, jaký to byl nesmysl, protože to, co následovalo, bylo mnohem
horší než to, čemu jsem chtěla uniknout. Můj anděl strážný dělal, co mohl, a tak se mu nakonec
podařilo vytáhnout mě z té šlamastyky ven takovým způsobem, že to ani moc nebolelo. O tom jsem
samozřejmě tehdy neměla ani tušení. Byla jsem přesvědčena, že jsem si pomohla sama stejně, jako se
baron Prášil vytáhl ze svých trampot za vlastní cop.
Pak jsem se někdy v sedmdesátých letech začala učit jedné meditační technice. Už si přesně
nevzpomínám, kdy se to stalo, ale najednou jsem si začala uvědomovat, že jsem mnohem klidnější,
a prožila jsem i stav rozšířeného vědomí. Stále ještě mi však nedochádzelo, že bych měla nějak
změnit svůj život.
Jednou, když jsem se příšerně rozčílila na svého šéfa a plna nenávisti vůči němu a vzteky bez sebe
jsem pobíhala po bytě s vysavačem a hlasitě přitom nadávala používajíc vulgární slova jako
v nejhorším seriálu, jaká normálně vůbec nemám ve zvyku říkat, jsem najednou zaslechla zcela
zřetelně a jasně tato slova:
"Přestaň! Ihned přestaň, už to déle nevydržím!"
Překvapením jsem zmkla, vypnula vysavač a tiše naslouchala. Nic. Nakoukla jsem za dveře a zkontrolovala,
jestli je vypnuté rádio i televize. Ale všude bylo ticho.
"Asi se mi něco zdálo," řekla jsem si a znovu jsem zapnula vysavač. Přestala jsem nadávat a
ostražite jsem naslouchala, jestli ten hlas opět neuslyším..........(pokračovanie v knihe)
|