| Titel |
Autor |
Datum |
  |
Díky
|
|
Pavla
|
02.04.2002 21:50:09 |
|
Titel : Díky
|
Autor: Pavla
()
Datum: 02.04.2002 21:50:09
Musím poděkovat za tyto krásné stránky, při jejichž čtení jsem brečela. Znovu mi připomněly dobu před 7 lety, kdy jsem čekala svoje první miminko. Strašně jsem se na něj těšila, pak ale doktor začal říkat, že asi něco nebude v pořádku. Byla jsem přesvědčená, že co by se mohlo stát. Chystala výbavičku, přemýšlala jsem o jménu... Ale nakonec po mnoha vyšetřeních mi sdělili, že miminko se přestalo vyvíjet a musím podstoupit kyretáž. Byl jsem ve 13.týdnu a vůbec nic nechápala. Když bylo po, moc jsem brečela, strašně nenáviděla všechny, co vozily kočárek, nemohla číst o miminkách. Pořád jsem přemýšlela, co jsem zkazila, proč se to stalo. Manžel mě začal obviňovat, že je to moje vina, že nejsem ani schopná donosit a porodit dítě. Naše manželství nakonec skončilo rozvodem. Trvalo tři roky, než jsem se s tím vším smířila. Nyní jsem krátce vdaná a mám 15ti měsíčního syna. Moc ho mám ráda, a moc se o něj bojím. Ale stejně se mi do mysli vkrádá myšlenka na miminko, které se nenarodilo. Doufám, ač jsem normálně nevěřící, že i pro tak malinkaté děťátko je tam někde místo, kde je může šťastně být. A moc si přeju, aby bolest ze stráty svého dítěte nikdy žádná máma už nepoznala.
|
|
|
|
|
