|
Titel : RE: Vzkaz pro maminku Milenky
|
Autor: Veronika
()
Datum: 19.02.2007 23:13:43
Přečetla jsem mnoho Vašich příspěvků, ale nikdy jsem nenašla sílu Vám odpovědět.Jen jsem plakala. Nikdy jsem neprošla tím co vy, a doufám (promiňte mi to ) že neprojdu. Vždy když čtu jméno Vaší holčičky - Milenka - jako bych četla milovat a být milována - Vaše Milenka ač byla tak maličká tak poznala obojí - byla a je milována a milovala a miluje. To je to největší naplnění života. Hodně sil přeje Veronika
Milena schrieb:
-------------------------------
Milá Klárko, moc děkuji za projevenou účast, s tou silou je to složitější. Kdyby mi před půl rokem někdo vyprávěl, že se mu stalo to, co později nám, určitě bych také tvrdila, že bych to nezvládla. A i když mám světlejší chvilky, přece ještě si nejsem jistá, že už jsem to zvládla. Je těžké vyjádřit, jak moc mi malá chybí. Nejsem sama, kdo to prožívá, myslím, že to žádná neumíme beze zbytku vyjádřit, ale prostě nám naše dětičky tak strašně chybí, chybí nám doteky, objetí, pusinky, slůvka, pohlazení po vláskách, to všechno, co dříve bylo tak samozřejmé. Pro ty maminky, které ani nehladily a nelíbaly,protože o své děťátko přišly ještě před tím, je to v něčem ještě horší a v něčem možná snadnější. Myslím, že nové miminko snadněji zahojí rány, i když stejně nikdy nezapomenou na svého andílka. Pro ty, kterým zemřelo velké dítě asi žádné léčby v tomto světě není. Na Milenku nikdy nezapomenu, ale mně by možná nové miminko ještě mohlo pomoci.
|
|
|
