|
Titel : Jak jste prožívaly první smutná výročí
|
Autor: Milena
()
Datum: 27.09.2007 10:44:36
Pomalu se mi blíží výročí událostí, které jsou zvláště bolestné.
Před rokem v této době jsem přemýšlela, jakou první panenku mám Milence koupit k Vánocům, už jsem to nestihla, Milenka se Vánoc nedožila. Babička už pro ni měla koupený kočárek, letos ho asi dá mojí neteři.
Pamatuji si přesně všechny podrobnosti, kdy měla Milenka první záchvat, jak nás doktor poslal do nemocnice v Chebu, odkud nás vrátili, že prý to nic není, kdy měla druhý záchvat a třetí, bylo to v neděli, vzbudila se po obědě a plakala, vzala jsem jí na chvíli ven, aby se jí zlepšila nálada, ale ušly jsme pár metrů od domu a malá už nemohla ani jít, bylo jí moc špatně, strašně jí bolela hlavička, zoufale jsem ji dovezla v kočáru domů, dodnes si pamatuji to místo, kde už nemohla jít dál.
Pamatuji si den, kdy měla první záchvat šilhání a kdy jsme ji vezli do nemocnice v Plzni, den, kdy ji poprve postihla paralíza, tak že nedokázala ani sedět, byla jak hadrová panenka, zoufale a nechápavě hleděla do mých očí, co se to s ní děje, proč jí tělo neposlouchá, pak JIP a MOtol a ARO a smrt.
Blížící se advent a Vánoce mi nějak silněji vracejí tu tíživou atmosféru těch hrozných dní, bojím se, že se mé prožívání zase zhorší v těch dnech a přesně v tom nejhorším období mám rodit, ale třeba mi to zrovna pomůže.
Jak jste prožívaly, holky, ty výroční dny, zhrošil se váš psychický stav nebo to bylo stejné?
|
|
|
