|
Titel : RE: Sofinka
|
Autor: radka
()
Datum: 18.11.2010 07:45:45
Ahoj Zuzko, při čtení jsem si vzpoměla na to, jak jsem tu radostnou novinu říkala já. Je to jedna z mnoha krásných vzpomínek na naše štěstí. Čekala jsem do12tt, protože jsem se bála, abych ani já nic nezakřikla. Nikdo samozřejmě ani netušil, že jsem těhotná, protože jsem neměla žádné ranní nevolnosti , naopak jsem se cítila úžasně. Asi nejsilnější to bylo, když jsem jsem to řekla Markétce. Ta radostí málem zbořila dům a okamžitě začala plánovat...Moji rodiče byli asi nejdřív trochu zaskočení, protože mi maminka později řekla, že se lekla, že to maličké na fotečce z ultrazvuku je jejich pravnouče..Ale radost byla obrovská. Markétka to dokonce dotáhla tak daleko, že si jako dárek k 18narozeninám jako jediný dárek přála, že se mnou půjde k porodu. Ta představa pro mě byla nejdřív trochu mimo, ale nakonec jsem souhlasila, prtotože náš vztah je naprosto kouzelný. Mám štěstí, že mám takovou dceru. Kluci si mě začali taky ,,opečovávat", takže mám kupu nádherných vzpomínek. Popravdě,k těm vzpomínkám utíkám pro sílu jít dál. Vzpomínám, jak Honzík chtěl, abych nosila věci, ve kterých bylo vidět to malé bříško. Na mě totiž dlouho nebylo nic vidět, až kolem toho třicátého týdne se tak nějak vylouplo. Takže i tohle mi pomáhá. Mluvit, vzpomínat na ty chvíle, kdy nám bylo dobře, někdy třeba mlčet s kamarádkou..Hodně brečím, ale to známe všechny maminy na těchto stránkách. Tobě přeju, aby ti při úklidu ubíhal čas při čekání na výsledky,moc na vás myslím.Všem Adílkům posílám obrovské obejmutí a spoustu lásky. Radka
|
|
|
