|
Titel : Nelinka
|
Autor: Radka
()
Datum: 30.03.2011 11:24:41
Neluško, mám nějaz smutné dny...Upovídané, ubolené, svoje, naše..Včera se stavila teta Zdena s Kačenkou. Šly jsme za Tebou. Teta mě asi chtěla ,,nakopnout,, protože viděla, jak mi je...No znáš tetu..Sluníčko, které má odvahu mi kdykoli říct, že .....a tady by bylo tolik slov...a vím, že když ji zavolám o půlnoci, že mi je smutno, bude si se mnou vyprávět do rána...holka do nepohody..Snad jen ona mimo naší rodiny viděla věcičky, připravené pro Tebe, pohladila věcičky, co jsem měla připravené do porodnice, přišla za mnou, když jsem se vrátila z nemocnice, jen mě obejmula a pak jsme mlčely...prohlížely Tvoje fotečky, mlčely, mluvily...Stejně jako včera.Byla jsem moc ráda, že ji mám..asi bych ji to měla říct nebo alespoň napsat.Člověk by asi neměl prošvihnout jedinou příležitost, kdy má možnost vyjádřit svoje city, svoji lásku, vděčnost...prostě pocity jsou naší součástí a když je nevyjádříme, nejenže se připravujeme o jistou možnost ,,ovlivnit,,samy sebe, ale připravujeme se i o pocit jistého druhu radosti nebo ..jak to nazvat...No prostě někteří lidé si zaslouží, aby jsme našly odvahu a nestyděly se za svoje city. Zdenča byla ta, která Tě měla ráda od chvíle, kdy se dozvěděla, ŽE JSI. A já chci teď všechno , co jsem napsala smazat..jako už tolikrát...Ale když věci, které už umíme pojmenovat, vyjádřit, napsat. Nemažu, jen si dodávám odvahu.....Jdu Zdenče napsat. Nelinko, děkuji za Tvoji trpělivost, kterou máš..povídám,Ti toho tolik...Miluji Tě maminka
|
|
|
