|
Titel : RE: Ako sa mám vyrovnať so strachom a bolesťou?
|
Autor: Eva
()
Datum: 16.06.2003 17:02:07
Mila Martino,
precetla jsem si Tvuj pribeh a hluboce me dojal. Moc bych Ti prala, abys nasla svou ztracenou dusevni rovnovahu, abys mohla zacit uvazovat o dalsim miminku. I ja jsem prisla o sve dve deticky (v 8. a 21. tydnu), ktere byly doslova vymodlene (podruhe jsem otehotnela az v 3. cyklu umeleho oplodneni), takze mam jasnou predstavu o tom, co prozivas. Ani ja nemuzu a ani nechci zapomenout, i ja hledam ztraceny klid v dusi. Take muj manzel reaguje podobne jako ten Tvuj - nechce radsi o nicem slyset. Ale ja to chapu, protoze muz nema moznost prozivat na vlastni kuzi ten zazrak poceti, vsechny ty nadeje a obavy, ktere proziva behem tehotenstvi kazda zena. Mozna u Tveho manzela hraje roli i obava, ze by jeho ucast na Vasem smutku a jeho slzy mohly byt projevem slabosti, kterou se snazi prede vsemi skryt, i pred Tebou. Mej s nim proto trpelivost, i on potrebuje cas, aby se s tim vsim nejak vyrovnal. Jsem si jista, ze Te velmi miluje. Myslim na Tebe a drzim Ti palce. Eva
|
|
|
