Titel : Taky to znám
|
Autor: Dana
()
Datum: 10.04.2002 08:53:18
Včera jsem při hledání informací o úplně jiném problému našla Vaše stránky, ani nevíte, jak hluboce na mě zapůsobily. Ale to se opakuji. Mám doma pětiletého chlapečka Tomáška,který je naprosto v pořádku a tak jsme chtěli pořídit sestřičku (nebo bratříčka!) Vše se krásně začalo dařit. Otěhotněla jsem, utz. vyšetření byla v pořádku, krevní testy též a ke všemu to opravdu byla holčička. Měla to být Lenka. Až najednou ve 22. týdnu se na dalším utz. vyšetření prokázala těžká vývojová vada, bez prognózy na další kvalitní život. Tak jsme byli postaveni před rozhodnutí. Ukončit těhotenství potratem (v čR možno do 24 týdne) nebo přivést na svět těžce mentálně i fyzicky postižené dítě, které by zřejmě ... Nejsme věřící a tak jsme se rozhodli pro tu první variantu. Věřte, že moje bolest je obrovská. Stalo se to 6.2.2002 a není minuty, kdy bych na ni nemyslela. Mám strašný strach, obviňuji se, propadám depresím. Pořád si říkám Proč? A pak si sama odpovím - proč ne zrovna ty, copak bys to přála někomu jinému. Navíc ani já nejsem fyzicky zrovna v pořádku. Mám problémy s děložním hrdlem atd.. Další těžký úkol byl, jak to sdělit našemu synovi. Byla jsem překvapená, jak ho to bolestně zasáhlo. Sestřičku hrozně chtěl, ještě jsem ani nebyla těhotná a už ve školce říkal, že budeme mít miminko. Ale musím dělat jako že nic, je malý, nechci mu způsobit trauma do života. Vím, že nejsme sami a to mě opravdu posiluje. Myslím na vás všechny a mám bolavé srdce. Ahoj Dana
|
|
|