|
Titel : čas plyne-láska z?stáva.... stále se mi stýská
|
Autor: Lucie
()
Datum: 10.11.2007 17:53:02
Budou to tři roky, co odešel náš malý Kulihrášek a dva roky, co ho následovala i Fazolka. Zdá se to jako dlouhá doba, rány by měly být zahojené, ale nejsou. Ještě pořád je mi smutno, ještě pořád mi schází, pořád se stýská?.
Můj malý Kulihráku nikdy nezapomenu. S tebou jsem poprvé v životě poznala tu nejčistší radost z okamžiku. Mám pocit, že si pamatuju snad každou minutu? jak jsem tě u sebe vítala, jak ti táta dával pusinky na dobrou noc přes moje bříško, aby ses zabydlel, jak šílenou jsem měla radost ze zjištění, že ses opravdu rozhodl růst u mě v peřince, jak jsme chtěli s tátou vykřičet naše štěstí nejlíp do celého světa a hned.Možná právě proto nám bylo vyměřeno jen tak málo času na štěstí.Vzpomínám na každý den navíc,o který jsme společně bojovali i když nám moc šancí nedávali, na všechen strach, bolest, ale zároveň naději, pro kterou jsem do poslední chvíle za tebe dýchala?.. S tebou jsem taky poprvé zažila tak svírající bolest. Poprvé v životě jsem nedokázal vnímat nic a nikoho než nás dva a tu hroznou bolest ze ztráty, která se nedá popsat slovy?.. Ty víš, jak moc jsem tě prosila, jak moc jsem chtěla, abys se mnou zůstal? musíš to přeci vědět i když tenkrát v té nemocniční koupelně už jsi byl někde daleko. Až tam, až když mi došlo, že se mnou nejsi-to tenkrát jako by se mi srdce bolestí rozletělo na kusy a v tom okamžiku jsi byl volný jako pták a navždycky jsi mi uletěl i s kusem toho mého rozbitého srdíčka, které bylo to jediné, co jsem ti na cestu mohla dát, když už jsem s tebou nemohla jít dál.
Ty střepy které mi zbyly místo srdce jsme s tátou měsíce sbírali a snažili se je slepit, aby mohlo znovu tlouct. Povedlo se to tobě, Fazolko, naše milovaná. Tak malá a přitom jsi dokázala tak velké věci. Dala jsi nám novou naději, novou radost, nový pocit, že ještě žijeme a že náš život přeci jen dává smysl i když je navždy poznamenaný tak bolavou zkušeností. Ukázala jsi mi jak je život nepředvídatelný, ukázala jsi mi, že i v té nejčernější tmě se dá dívat dopředu, že všechno nemusí dopadnout tak, jak by se na první pohled zdálo. Naučila jsi mě věřit ? věřit tobě, sobě, životu. Bylo to přesně rok a 3dny od odchodu našeho Kulíška a odešla jsi za ním i ty. Odešla jsi tiše, jako se mámy vypaří z dětského pokojíku když dočtou pohádku na dobrou noc. A já dodnes nevím, jak se to mohlo stát, že moje srdce ještě klidně tlouklo v naivní víře, že se spolu za pár měsíců uvidíme a že budeme mít spoustu času si toho ještě hodně říct a hodně se navzájem naučit. I tobě patří kus toho bolavého srdce. Snad vám ty kousky srdce pomohly najít cestu k sobě, abyste nebloudili sami, protože samota tíží a bolí a já doufám, že vás už nikdy nic nebude bolet. Že vám už nikdy nikdo neublíží a jestli jsem vám ublížila já, tak mi to prosím odpusťte. Nedokázala jsem vás ubránit, nedokázala jsem vám dát všechno co jste potřebovali a co jste si tisíckrát zasloužili?. Ale věřte, že jsem se o to ze všech sil snažila.Kéž bych věděla, co jsem měla udělat víc nebo jinak- kéž bych mohla svoje selhání nějak napravit.
Změnili jste nás. Změnili jste naše životy a navždycky zůstanete jejich součástí. A i když je někdy tak neskutečně těžké žít s prázdnou náručí, nemoct vás obejmout, nevidět, jak rostete, učíte se, smějete se, nemoct se radovat z vaší radosti, nesdílet vaše starosti??. přesto jsem na vás dva hrdá a jsem ráda, že jsem Vám mohla být mámou. Kdybych měla možnost rozhodnout se sama, vybrala bych si vás znovu. I kdybych věděla, co bude dál, i za cenu vší té bolesti?. jste tím nejcennějším a nejúžasnějším, co nás mohlo potkat. Jste už napořád NAŠE DěTI. Můžou uběhnout desítky let a přesto mi bude po vás bude smutno,budete mi chybět,bude se mi stýskat?.
Líbá vaše máma
|
|
|
