|
Titel : RE: asi mi to je už jedno....nevládzem...
|
Autor: Lucie
()
Datum: 10.06.2011 20:53:36
Ado rozumím ti. Sama jsem to zažila. Začala jsem krvácet pokaždé ve stejném týdnu. Ale teď mi v postýlce spinká třináctiměsíční poklad, který všechny hrůzy ve mně ustál. Krvácení, hrozící potrat, později zastavování rozjetého předčasného porodu, ztrátu plodovky z neznámé příčiny, špatné průtoky, špatné ozvy....... vlastně se dodneška divím, jak je to možné, že v tak malém tvorečkovi bylo tolik síly a touhy žít, že to dokázal ustát. Vím, že když se to začne dít, člověku se automaticky vybavuje, že přesně tohle už se dělo a nedopadlo to dobře, ale někdy to opravdu může dopadnout jinak. A bývá to právě tehdy, kdy už s tím ani nepočítáme. Vlastně jsem byla v podobném rozpoložení jako teď ty. Tak nějak už jsem rezignovala. Neměla jsem odvahu ani sílu těšit se na miminko, připravovat se na to, že s námi bude.... byla jsem ve stavu, kdy jsem si myšlenky na nějakou budoucnost neměla odvahu vůbec připouštět a brala jsem to tak, že nějak to dopadne. Možná to byl ten klíč. Kéž by i na tebe čekal nakonec ten šťastný konec, který dá dodatečně aspoň nějaký smysl vší té bolesti, kterou procházíš na cestě za svým vysněným cílem.
|
|
|
