|
Titel : Sofiina volba
|
Autor: Eva L.
()
Datum: 18.06.2003 17:55:42
Nedavno jsem se dostala na tyto anjelikove stranky a chtela bych take napsat svuj smutny pribeh do Knihy pribehu. Ale nez seberu dost sil a rozmyslim si, co bych Vam vlastne chtela sdelit, chtela bych otevrit jeden problem, ktery mne pronasleduje od te doby, co jsem prisla o sve druhe detatko (to prvni umrelo v 8. tydnu tehotenstvi pred 5 lety). Stalo se to uz vic nez pred rokem, ale je to ve mne stale bolestive a zive, tim spis, ze jsem musela sama rozhodnout o byti a nebyti sveho chlapecka. Ve 20. tydnu mi v nemocnici provedli cerklaz, po ktere mi zacala odtekat plodova voda a po nekolika dnech mi vypadly i stehy, takze jsem se znovu otevrela. Lekar si mne zavolal a predlozil mi papir, abych podepsala souhlas s potratem. Odmitla jsem to, protoze detatko bylo stale zive, kazdy den jsem citila jeho pohyby. Lekar byl dost nastvany, druhy den to zkousel znovu. Nakonec jsem podepsala, ze jsem byla poucena o tom, ze odmitnutim preruseni tehotenstvi hazarduji se svym zivotem, a odvezli mne na jine oddeleni. Tam jsem stravila celych 10 dni, opet pod neustalym psychickym natlakem. Vyzadala jsem si dalsi vysetreni od 3 lekaru, ale vsichni jen krcili rameny, ze mi nemuzou pomoct. Chlapecek mel 320 gramu a 26 cm, na to, aby ho dali do inkubatoru, by musel mit aspon 500 g. Po 10 dnech uz jsem nemela silu vzdorovat, zvlast kdyz mne doktor presvedcoval, ze i kdyby se maleho podarilo zachranit, byl by pravdepodobne tezce poskozeny (byl uz temer bez vody a nozickama ven z delohy). Po dohode s manzelem jsem nakonec podepsala souhlas s potratem. Myslim, ze to byl muj nejstrasnejsi den v celem zivote, kdy jsem ja sama musela rozhodnout, ze zabiju sve dite. Od te doby mne pronasleduji pochybnosti, zda jsem jeste nemela pockat, ze by se snad stal nejaky zazrak, ze bych sve dite jeste par tydnu udrzela (ale jak dlouho??). Urcite nejsem sama, kdo resil takove dilema, ktere jsem pojmenovala "Sofiina volba". Podotykam, ze muj chlapecek byl jinak uplne zdravy a byl nase vymodlene dite, protoze jsem otehotnela az po 2 tezkych gynekologickych operacich a pri 3. cyklu IVF. Nevim, jestli mam jeste nadeji mit vlastni dite, je mi uz pres ctyricet a moje deloha nikdy nebude v poradku. Ale stale to jeste nevzdavam, chci jit letos koncem leta na 5. cyklus umeleho oplodneni. Snad to konecne vyjde.
|
|
|
