|
Titel : Pro andělíčky je moc d?ležitá naše láska
|
Autor: Eva M.
()
Datum: 16.08.2002 10:55:47
Milá Majko,
přečetla jsem si Tvé smutné povídání a mám slzy v očích. Je mi moc líto Tebe i Tvé dcerušky Haničky. Chtěla bych Tě nějak potěšit, ale vůbec mě nenapadá jak.
Můžeme doufat, že Tvoje Hanička už v nebíčku dozvěděla, jak to bylo: Žes ji moc chtěla a že to není Tvoje vina, že se nemohla narodit. Věřím také, že Hanička v nebíčku cítí Tvou lásku, kterou jí posíláš svým zoufalým srdíčkem. Věřím, že Hanička se na Tebe nezlobí a že už jí je dobře. Třeba si teď zrovna Tvoje Hanička hraje s mým malým Petříčkem na nějakém nebeském písku a je jim dobře - však v nebi už by nemělo být žádné trápení ani slzy.
Myslím, že pro naše andělíčky je naše láska hodně důležitá. Před časem jsem četla smutnou knížečku - příběh maminky, která měla už tři děti a čtvrté nenarozené se rozhodla dát pryč. Bohužel nevím, jak se ta knížečka jmenovala, bylo to o nenarozené holčičce jménem Tilly - možná bylo tohle jméno i v názvu knížky?
Ta maminka měla nějaký sen či vidění, že k nim domů přišla na "návštěvu" ta holčička Tilly, protože byla moc smutná, že nezná svou rodinu a že neví, jak se mají a jestli se mají navzájem rádi - a jestli by měli rádi i ji. Ta holčička si s maminkou dlouho povídala, řekly si hodně důležitých věcí a ujistily se, že se mají rády. Maminka holčičce na její přání ukázala obrázky jejích sourozenců a tatínka - všichni si byli podobní. Hrozně moc jsem u toho brečela.
Maminka té holčičce říkala, že jí moc mrzí, co se stalo, a že kdyby mohla vrátit čas, tak už by to neudělala. Pak ta maminka měla chvíli vidění, že okolo domů v jejich městě létá hodně podobných malých andělíčků, kteří hledají, ke komu patří, a snaží se zjistit, jestli je má někdo rád.
Ta holčička Tilly se pak s maminkou rozloučila, že už musí zpátky nahoru do nebíčka, kde je to moc pěkné. Vracela se nahoru šťastná, že ji její maminka má ráda. Ujištění o tom, že jí její maminka má ráda, bylo jako poklad, který si Tilly odnášela ze svého výletu sem na zem.
Už si to přesně nepamatuju, ale vím, že to na mě hodně zapůsobilo a brečím teď znovu, i když o té knížce jenom píšu.
Majko, věř mi, že na Tebe i Tvou Haničku myslím a modlím se za Vás obě, ať máte pokoj v duši. Tobě Majko přeju, abys mohla mít další zdravé donošené děti. Jejich láska Ti hodně pomůže v překonávání bolesti ze ztráty Haničky. Kéž Vám Pán žehná a dá Vám svůj pokoj!
|
|
|
