|
Titel : RE: Pro Milenku
|
Autor: Milena
()
Datum: 22.02.2008 21:26:03
Děkuji za vaše milá slova, za povzbuzení. Chtěla bych se radovat, jenže mi to nejde jako dřív, je těžké snad i nemožné radovat se tak jako dřív. Kdykoliv prožívám něco hezkého, kdykoliv se raduji ze svých dětí, z manžela, z čehokoliv, co miluji, vždy mi automaticky k tomu naskočí pocit, často ani ne hned plně uvědomovaný, že stejně něco není v pořádku, že tu někdo chybí, že ta radost nikdy bez něj nemůže být úplná. Kvůli těm, co mi tady zůstali, bych chtěla to tak necítit, ale není to jen o mé vůli. Myslím, že ta bolest bude ve mě už pořád dohromady s radostmi, ale ty nikdy už nebudou tak snadné jako předtím.
Občas mi někdo radí a přeje, ať už vzpomínám jen na ty šťastné chvíle s Milenkou, jenže to také nejde, nejde to oddělit,tak to prostě nefunguje, když si vzpomenu na něco hezkého, stejně se mi připomene i všechno to ostatní, rozjede se to v mé hlavě jako vlak, který nemá jen přední vagony, ale i ty zadní a já je vidím všechny najednou. Kromě toho i ty šťastné vzpomínky jsou bolestné, protože vím, co následovalo.
|
|
|
