|
Titel : Proč právě já?
|
Autor: Magda
()
Datum: 05.05.2003 22:19:49
Jak je člověk naivní, když se mu něco bolestného přihodí, že si pokládá otázku : "Proč právě já?" Po čase zjistí, že bolest neprožívá sám.... Je to právě 7 měsíců, co i nás potkalo neštěstí...
I když mi je 30 let, tak těhotenství nebylo vyloženě plánované. Možná i proto byla lékařova slova nádherným překvapením. Těhotenství probíhalo dobře, pan doktor mi při každé návštěvě říkal, že je to "předpisové těhotenství".Cítila jsem se dobře fyzicky i psychicky.Když byl ukončen 12 týden, tak jsem si oddychla, neboť jsem věděla, že v této době dochází nejčastěji k potratům a byla celkem v klidu, mimo obav z porodu.
Vraceli jsme se z dovolené, byl teplý zářijový den a já začala krvácet. Moc jsem se bála, aby bylo mimi v pořádku. Asi nikdy nezapomenu na to, jak poté vše probíhalo. V porodnici nám sdělili, že miminku netluče srdíčko. Nechápala jsem! Týden před "TÍM" jsem chlapečka viděla na ultrazvuku. Byla jsem ve druhém trimestru, ve 22.týdnu!! Stále se mi to v mysli odvíjí jak smutnej film. Pamatuji si každý detail - tváře lékařů+sester, pacientky, pokoje, kdo co řekl, bolest, slzy na tváři manžela, sebeobviňování, sebelítost... Hroznej strach z porodu, bolesti a o to větší, že na konci neměla být radost....
Lékaři nám doporučili vyčkat půl roku - ta doba je tu. O co větší je však touha po miminku, o to více také narůstá strach. Lékaři mi v tomhle nepomohou, s tím se asi musím poprat sama. Cítím, že by mi mohla pomoci rada někoho, kdo si tímhle vším prošel. Ozve se mi někdo ??
Magda
|
|
|
