|
Titel : RE: Proč právě já?
|
Autor: Dana
()
Datum: 07.05.2003 22:01:04
Mila Magdo,
jsem maminkou andelicka Lenky (nas pribeh najdes v zacatcich prehledu), minuly rok temer touto dobou jsem sem psala a vida rok se sesel s rokem a ja mam vedle sebe v lehacce svuj pokladek syna Mateje (nar. 27.2.03 -3.70kg/50cm). Vim cim si prochazis. A moc ti preju abys nasla silu k prekonani velkeho zalu a verila, ze se to povede priste. Ja jsem po ztrate nasi holcicky byla zoufala zalem a upnula jsem se na dalsi tehotenstvi. Nevydrzela jsem cekat pul roku a po 4 mesicich jsem prisla do jineho stavu. Bohuzel jsem mela celou dobu silene obavy, ktere mi znemoznovali normalne si prozivat tehotenstvi - probehlo to jako ve snach a jeste na porodnim sale, jsem neverila, ze jsem to ja a ze opravdu rodim. Az mi dali Matyska na bricho, tak jsem uverila a ted,kdykoliv se na nej podivam, chce se mi stestim plakat. Holcicku jsem si uzavrela do koutku srdicka a myslim na ni jen s laskou, uz necitim zadnou bolest. Musim, ale rict, ze jsem stastna, ze jsem necekala dele,ted uz bych se k tomu zrejme neodhodlala. Moc Ti drzim palce.
Dana
|
|
|
